Projekt "Ježíškova vnoučata" na učilišti.
Období před vánočními svátky je pro mnohé z nás charakteristické shonem – nakoupit dárky, uklidit, vyzdobit, odeslat vánoční přání. Avšak lidé si mnohdy neuvědomí, co je na těchto svátcích nejdůležitější. Nebýt sám, být obklopen lidmi, ať již rodinou nebo přáteli. Nejeden člověk to bere jako samozřejmost. Je ale spousta lidí, kteří nemají to obrovské štěstí strávit vánoční svátky se svými blízkými.
Toto byl jeden z důvodů, proč vznikl projekt Ježíškova vnoučata, jehož zakladatelkou je novinářka Olga Štrejbarová. V rámci své práce si uvědomila, že třetina obyvatel domovů seniorů je opuštěných a Vánoce tak pro ně nejsou svátky radosti, ale spíše prázdnoty. Do projektu se pustil Český rozhlas. Podstatou tohoto jedinečného a výjimečného projektu je splnit přání babičkám a dědečkům žijícím v domovech pro seniory a v dalších obdobných zařízeních. Mnohdy mají pro mnohé banální přání: třeba pohladit si pejska, navštívit místa svého mládí nebo si jen moci s někým popovídat, s někým strávit čas, jít na procházku. A jak je napsáno na portálu Ježíškových vnoučat, posluchači zareagovali fantasticky. To, co rozpoutali, nečekali ani největší optimisté. Projekt vyvolal obrovskou vlnu solidarity. Lidé z celé České republiky splnili několik desítek tisíc vánočních přání, mezi kterými byla i krapet bláznivá, třeba seskok padákem, projížďka v závodním autě, zabíjačka, audience u papeže....... Toto vše se podařilo splnit.
Ježíškovým vnoučetem se tak stal každý, kdo si uvědomil, že je důležité udělat radost někomu jinému, třeba jen maličkostí.
Studentům třetího ročníku maturitního oboru Mechanik elektrotechnik, jejichž jsem třídní učitelkou, jsem o tomto projektu popovídala a kluci se pro něj ihned nadchli. Rozhodli se, že také splní vánoční přání a stanou se tak Ježíškovým vnoučetem. Dlouho vybírali přání, až je zaujalo přání 83 leté paní Květy žijící v domově seniorů v Luhačovicích. Přála si tablet. Společně jsme přání zarezervovali, kluci tablet vybrali, objednali. A od začátku preferovali osobní předání dárku. Při komunikaci se zaměstnankyní domova seniorů, která má tento projekt na starosti, jsem se dozvěděla, že paní Květa byla celý svůj život učitelkou na prvním stupni základní školy. Je náhoda, že si kluci vybrali právě tuto paní?
Má dcera Barunka navštěvuje mateřskou školu, kde jsem její paní učitelce Věrce pověděla o přání, a ihned jsme se domluvily, že s dětmi vyrobí dárečky pro paní Květušku. Už druhý den jsem nevěřila svým očím. Na nástěnce viseli krásní andílci, které vytvořily děti, a byli určení právě pro babičku Květušku. Každoročně v předvánočním čase se ve školce koná zpívání u cimbálu, jedna z jejich písniček byla věnována právě babičce Květušce. Po zhlédnutí videozáznamu jsem byla nejen já dojatá a nejen mě ukápla slza. Byly to slzy vděku, radosti a obdivu.
V úterý 11. prosince jsme se vypravili společně se studenty a mou dcerkou do Luhačovic předat babičce Květušce vánoční dárek. Vytoužený tablet i dárečky od dětí ze školky. Byl to ten nejkrásnější den, který jsem jako učitelka prožila. V domově seniorů nás velmi mile přivítali a po seznámení s paní Květuškou opadla obava, že si nebudeme mít s paní o čem povídat. Vyprávěla nám o svých kantorských začátcích a dalších zážitcích, o tom proč žije v domově seniorů, že i když má vnučku (o syna přišla při tragické nehodě), tak je sama.
Studenti vysvětlili a názorně předvedli, jak se s tabletem manipuluje. Strávili jsme s babičkou Květuškou příjemné dopoledne a myslím, že každý z nás měl a má o čem přemýšlet. Uvědomili jsme si, že Vánoce nejsou jen o dárcích, ale především o tom, mít je s kým strávit.
Nakonec jsme se společně vyfotili u vánočního stromečku. Kluci si od sestřiček vyptali adresu domova seniorů, aby paní Květušce mohli poslat vánoční přání. Já jsem si s paní vyměnila telefonní číslo a určitě se za ní přijedeme opět podívat, popovídat si. Pracovníci domova seniorů dali na své facebookové stránky fotku z naší návštěvy společně s poděkováním, ve kterém bylo mimo jiné napsáno, že pro paní Květušku bylo osobní setkání s námi nádherné a mnohem víc, než samotný dárek. Strávili jsme velmi příjemný den, poznali milou paní, a dokonce si užili koulování. Cesta vlakem probíhala ve veselé náladě a to, že padal sníh, bylo jen tečkou za úžasným a výjimečným dnem.
Český rozhlas vyzval posluchače, především ty mladšího věku, aby vytvořili vánoční přáníčka a zaslali je na adresu Českého rozhlasu. Očekávali přibližně 25 tisíc přáníček, aby je mohli dále rozeslat osamoceným seniorům, kterým přáníčka s drobnými dárky zpříjemní vánoční čas. S kolegyní jsme se rozhodly, že oslovíme i naše studenty a nějaké to přáníčko společně vytvoříme. Prvotní rozpaky, jaké budou reakce , nás záhy opustily. Studenti napříč všemi ročníky se pustili do práce a vzniklo mnoho krásných přání. Nejde o to, aby byla dokonalá, ale o to, aby byla vytvořena s pocitem, že někoho potěší a udělají radost. Přáníčka jsme poslali do Českého rozhlasu a věříme, že seniory potěší. Nakonec se v Českém rozhlase sešlo přes sto tisíc vánočních přání.
Je dojemné, že dnešní mládež se pro něco takového dokáže nadchnout. I když často remcají, že nemají na nákup učebnice, nad koupí tabletu neváhali ani chvilku.
A ZA TO, ŽE SE STALI JEŽÍŠKOVÝM VNOUČETEM, JIM PATŘÍ MŮJ VELKÝ DÍK A OBDIV.
Autor: Šárka Kubíková
.jpg)
