Otis. Její výšková budova nás vítá už z dálnice. A pokud přijíždíme vlakem, při jejím spatření pomalu začínáme oblékat své bundy, protože za chvíli vystupujeme a hurá do školy…
V úterý a ve středu ale někteří z nás ne. Proč? Jdeme přece na exkurzi do Otisu!
Na vrátnici dostáváme štítky a jdeme si nejdříve vyslechnout prezentaci a prohlédnout vzorky výrobků – pohyblivých schodišť eskalátorů)a výtahů. Dvacet šest bezpečnostních prvků na každém eskalátoru. 26! A výtahy jsou zavěšeny na tenkých gumových pásech. „Tohle nás má unést i s tou těžkou kabinou?“ ptáme se. „To víte, že ano. A naprosto spolehlivě – lanka jsou zalisovaná uvnitř, a tak se nikdy nezamotají,“ odpovídá školený pracovník.
Čekáme zimu, šmírem zapatlané ruce, od oleje umazané monterky, rambajz, že by člověk ohluchl, zkrátka takový normální „železoprovoz“. S průhlednými brýlemi, které nám chrání oči, otvíráme dveře a vstupujeme. No to mě podrž! Žádný šmír. Teplo. Pohybujeme se po vyznačených pěších zónách (zelených chodníčcích) a obklopuje nás jen prostor, čisto, pořádek, světlo. Do toho téměř tichého výrobního procesu občas jen zabzučí nějaký ten ruční nástroj mechaniků a veškeré děrování kovových částí se provádí laserem.
Vycházíme z poslední haly a opět bezpečnost. Klika před námi se rozsvítila a tím upozornila toho dotyčného za dveřmi, že teď jdeme my. Žádný čelní náraz ani nečekaná srážka ve dveřích tedy nehrozí.
A výrobky? Věděli jste například, že osm z deseti nejvyšších budov světa vybavila firma Otis svými výtahy? 30, 24, 7. Tato prostá čísla označují, že extrémně zatěžovaný eskalátor musí vydržet v provozu 30 let, 7 dní v týdnu, 24 hodin denně. A máte ponětí, kolik „cestujících“ přepraví ročně na svých eskalátorech nebo svými výtahy? Miliardu. Fakt miliardu! To je nářez, co?
Bezpečnost, slušný výdělek, výběr z šesti chutných jídel, 7,5hodinová pracovní doba,
možnost práce v zahraničí, dokonce možnost získání příspěvku na bydlení...
„Tak sem jdu dělat! Jdeš taky?“
Mgr. Danuše Boltnarová
