28. září – DEN ČESKÉ STÁTNOSTI – STÁTNÍ SVÁTEK

28. září – v  Den české státnosti – si připomínáme smrt svatého Václava, jednoho z prvních Přemyslovců. Kníže Václav žil na počátku 10. století, zasadil se o christianizaci raného českého státu, a přestože vládl relativně krátce, obestřela jej po smrti aura ochránce a patrona české země. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších postav českých dějin, který je veden i v generálním římském kalendáři.
Václav byl synem knížete Vratislava a kněžny Drahomíry, ovšem zásadní roli ve výchově údajně sehrála  jeho babička, kněžna Ludmila, žena prvního historicky doloženého českého knížete Bořivoje, která vštěpovala svému vnukovi základy křesťanství a naučila jej číst a psát. Své další vzdělání zdokonaloval na hradišti Budeč. Byl velmi vzdělaný.
Když v roce 921 zemřel kníže Vratislav, Václav se stal jeho nástupcem. Kvůli nízkému věku se však místo něj o vládu dělily Drahomíra s Ludmilou, která se později vlády vzdala. Václav se do čela knížectví postavil někdy mezi roky 922 a 925. Dle historiků byl vzorem křesťanského panovníka a silně přispěl k rozšíření víry v zemi. Zakládal kostely - v České republice je 330 kostelů a chrámů, které jsou zasvěceny právě sv. Václavovi, podporoval duchovní a povolal do země kněží z cizích zemí. Údajně proti své vůli byl nucen sdílet lože s ženou, což vedlo k početí syna Zbraslava, který ale zemřel v útlém věku. Podle dobových svědectví byl Václav osvětový, morální a zásadový vládce, který navzdory své mírumilovné povaze, bylo-li to třeba, dokázal být i rázný a nekompromisní.
Václavově vládnutí byla často vyčítána jeho vazba na saského vévodu a východofranckého krále Jindřicha Ptáčníka. Poté, co bavorská a saská vojska pod jeho velením vtrhla do Čech, se Václav podrobil a podepsal mírovou smlouvu, z níž vyplývala povinnost platit roční poplatky za neútočení – 500 hřiven stříbra a 120 volů ročně, čímž ubránil samostatnost státu proti Němcům. Na druhou stranu Václavovi "spojenectví" s Jindřichem Ptáčníkem umožnilo například převoz ostatků svatého Víta, pro něž kníže nechal vystavět rotundu na Pražském hradě. Ta se pak během staletí rozrostla v chrám sv. Víta, neodmyslitelný symbol hlavního města Prahy. Václav byl zavražděn svým ctižádostivým a mocichtivým bratrem Boleslavem (Ukrutným) ve Staré Boleslavi, údajně v pondělí 28. září, které připadá na roky 929 nebo 935 ( moderní objevy dávají za pravdu převážně roku 935). Václavovy ostatky byly po třech letech převezeny a uloženy v rotundě sv. Víta, což se v těch dobách rovnalo dnešní kanonizaci.

Svatý Václav je symbolem české státnosti, nejvýznamnějším patronem naší země. Na Václavském náměstí v Praze najdete jeho pomník, kde je napsáno: “Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, nedej zahynouti nám ni budoucím“. (Tento text byl převzat z druhé nejstarší české písně, jež plnila funkci české hymny). Václavské náměstí je i místem konání národních demonstrací. Sv. Václava najdete i na dvacetikorunové minci – nachází se zde stejný text jako na pomníku.

Se dnem sv. Václava je spojeno velké množství pranostik:
Na svatého Václava babí léto nastává.
Na svatého Václava pěkný den, přijde pohodový podzimek.
Před svatým Václavem času dost, po svatém Václavu pozdě.