Ve dnech 31. ledna až 6. února proběhl lyžařský výcvikový kurz v areálu Říček na Zakletém vrchu (990 m n. m.), v místě kam se vracíme třetí desetiletí z důvodu mimořádné výhodnosti terénů pro začátečníky i zdatné sjezdové lyžaře. Stejně tak jsou zde vhodné tratě pro běžecké lyžování. Setkali se žáci ze všech součástí školy. Panoval duch ohleduplnosti, vstřícnosti a gentlemanství, dochvilnosti a přátelství, o což se zasloužili všichni účastníci. S jistotou se dá říci, že kurz splnil účel po stránce sportovní, výchovné i společenské.
Proč jet na LVK?
Stejnou otázku jsem si před odjezdem pokládal i já. Měl jsem spoustu důvodů pro i proti, mezi nimiž asi nejvíce vyčníval ten, že jsem na lyžích ještě nestál. První den byl pro mě hodně tragický a myslím, že i pan profesor Svačina neměl zrovna radost, že musel nás, "skupinu vrcholových lyžařů", učit nazouvat lyže a oprašovat boty. Navzdory totálnímu antitalentu jsme dělali velké pokroky. A už první den jsme dostali svolení vyjet na červenou. Co na tom, že to nebyl náš záměr, nezvládli jsme zabočit na modrou. Od neděle do středy jsme udělali obrovský posun, zvýšila se naše kvalita jízdy a ubylo i "smrtelných" pádů. Paradoxně z mého pohledu přišel největší posun až poslední den. Pan profesor Pástor se rozhodl, že z nás pluh "dostane" za každou cenu. Chvílemi se mu to dokonce i dařilo. Sice jsem padal tolikrát, že jsem si připadal trapně jako když jsem první den málem vjel do potoka, na druhou stranu jsem měl dobrý pocit, protože jsem konečně vypadal jako lyžař. Nakonec vůbec nelituji, že jsem jel, ať už kvůli tomu, že jsem se naučil lyžovat nebo proto, že celou dobu panovala parádní atmosféra jak na svahu tak na pokoji. Závěrem bych chtěl poděkovat všem profesorům, kteří s námi měli potřebnou dávku trpělivosti - paní profesorce Langarové a profesorům Svačinovi, Ošmerovi, Košťálovi a Pástorovi.
Petr Pěček
