Tak si ty Velikonoce užijte podle našich moravských tradic a v úterý zase ahoj.
Za redakci Altamiry: šéfredaktorka, Kristýna Lehutová a Míša Hájková z L3.A
VARIACE NA VELIKONOČNÍ TÉMA
Ahoj, jsem Vejce.
Mohlo bych být velikonoční.
Stojím 6 korun.
Mám po Velikonocích.
Ahoj, jsem Velikonoční beránek.
Protože jsem z piškotu, který je převážně z vajec, stojím 260 korun.
Mohl bych stát na velikonočním stole.
Jak to tak vypadá, Velikonoce strávím v regále
Ahoj, jsem Kachna.
Já si Velikonoce užiju.
Jako jediná jsem šla s cenou dolů – stojím 94,90/kg
Ahoj, jsme Lidi.
S… vám na vejce.
Přežerem se kačen.
Ahoj, jsme Doktoři.
Děkujeme za Vaše žlučníky – nechcete nadstandard?
Ahoj, jsem Státní rozpočet.
O TO NÁM U TĚCH VAJEC CELOU DOBU ŠLO!
Kristýna
Svátek jara „po jihomoravsku“
Stojím uprostřed náměstí a vidím hloučky chlapců s „žilami“, jak se u nás říká pomlázkám, kteří v tuto ranní hodinu dávají ještě chvíli času svým kamarádkám na to, aby se připravily na jejich příchod. Všude panuje zvláštní atmosféra…
Zhruba po půl hodince se skupinky vydávají na „hon na vajíčka“, která pro ně děvčata nabarvila a namalovala a „šleháči“ jimi budou za „vyšlehání“ obdarováni. Nedávají se pouze vajíčka, ale také pentličky, různé sladkosti, perníčky a pro větší koledníky se najde i nějaká ta „štamprlička“.
„Sleduj, tohle vajco je parádní!“ ozvalo se před jedním domem, kde si kluci prohlíželi první „úlovky.“ U dalšího domu vidím stát mladíka v kroji, plácajícího kamarádku pomlázkou a slyším tradiční velikonoční koledu: „Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný. Nemáte-li malovaný, dejte aspoň bílý. Slepička vám za to snese jiný!“ Smějící se dívka vzápětí přináší košík nádherných kraslic a uvazuje mu mašli na pomlázku.
Jak tak procházím dál kolem domů, registruji i libé vůně všemožných koláčků či svátečního oběda. Všichni jsou v dobré náladě. Ti menší díky kupícím se výslužkám, ti starší díky kupícím se „panáčkům“ všemožných lihovin v krvi. Najednou cítím letmé šlehnutí po zadu. Když se otočím, vidím evidentně podnapilého koledníka, chrlícího na mě alternativní verzi koledy Hody hody: „Hodky, hodky, doprovodky, dejte aspoň litr vodky! Nedáte-li litr vodky... Bohužel musím svého koledníka s lehce šokovaným úsměvem zklamat.
Postupem času míjím stále veselejší šlehače, rozbitá vařená vajíčka na chodnících, ale i pištící dámy, utíkající před zběsilými muži s „vrbovými kamarádkami“ v rukou. Dokonce jsem nucena tak tak uskočit před obřím proudem vody z „kýblu“, kterou byla polita nebohá „děvčica“ jejím přítelem. Ty slovenské nadávky jsou prostě krásné. Holt, zvyky jsou různé a je hezké, že se udržují i mimo rodnou zemi koledníků.
Kolem dvanácté hodiny se ulice pomalu vylidňují a koledníci odcházejí do svých domovů, aby si vychutnali všude vonící dobroty, které jim připravily jejich ženské protějšky.
Míša
Velikonoční fejeton
Velikonoce. To slovo mě každý rok lehce děsí. Nejen, že musím absolvovat všechno to šílenství kolem vajec, zajíčků, beránků a já nevím čeho ještě, psychicky se připravovat na „zatmění mozků“ našich mužských protějšků, ale on je ten svátek ještě ke všemu tak vynalézavý, že si s „klidem Angličana“ cestuje kalendářem!
No jen si promítněte ten každoroční scénář v obchodech. Lidí je všude jako much, zabít plácačkou jako ty mouchy je nemůžete, takže ukázněně snášíte fronty a zacpané uličky mezi regály. A dámy, co si budeme povídat, zase v tom „jedeme“ samy. Chlapi přece na nákupy nepůjdou, že…?
Ano, chlapi. To je to, co činí Velikonoce tak diskriminačním svátkem. Členky feministických hnutí mi jistě dají za pravdu, že není spravedlivé bít ženy kusem vrby za to, že se tak ochotně a láskyplně věnují barvení vajec, zdobení příbytků zajíčky, kuřátky a jarními motivy, aby potěšily oko svých protějšků, které mají v tento den pomyšlení stejně jen na týrání ženských zadnic a slídění po minibarech sousedek a známých v okolí. A o tom, že my už jim jejich sadistické nakládání s naším pozadím oplatit nemůžeme, respektive by to nebylo dle tradic, raději mlčím.
No a co teprve takové slepice? Chápu, že Evropská unie je nyní obdařila novými většími výběhy, což z nich nečiní obyčejné slepice, nýbrž ŠŤASTNÉ slepice, ale, nevím jak vy, já bych, být slepicí, při takovém objemu produkce, jako ten, který musí vykázat v období „svátků jara“, šťastná nebyla ani ve výběhu o velikosti Rhode Islandu…
A to nemluvím o rostoucí ceně vajíček. Inu, zdá se, že letos bude chaos kolem vajec relativně mírný.
Za blaho drůbeže se holt těžce platí…
Kristýna
