Další díl seriálu o významných osobnostech vědy a techniky.
Tento francouzský badatel patří do řady objevitelů, kteří kladli základy novému oboru fyziky, a sice teorii elektromagnetického pole. Praktické aplikace této disciplíny přinesly nejprve elektrické stroje, pak elektrické světlo, dále telegraf a telefon a v závěru století první pokusy s dálkovým přenosem zpráv pomocí elektromagnetického vlnění. Následoval záznam zvuku a mnoho dalších technických zázraků, bez nichž bychom si už život nemohli představit. Na památku tohoto vědce byla jeho jménem pojmenována základní jednotka proudu.
André Ampére se narodil v obci Polémieux nedaleko Lyonu. Protože ve vesnici nebyla škola, učil malého chlapce otec povoláním obchodník, který byl ale vzdělaný a vlastnil velkou knihovnu. V té malý chlapec trávil mnoho času, a protože byl velmi nadaný, naučil se v krátké době latinsky, aby mohl studovat díla slavných matematiků Bernoulliho a Eulera. Již jako třináctiletý předložil lyonské Akademii práci o kvadratuře kruhu. Do osmnácti let přečetl všech dvacet svazků d´Alembertovy a Diderotovy Encyklopedie.
Události Velké francouzské revoluce bolestně zasáhly do jeho života. Jeho otec byl obviněn ze sympatií k royalistům a popraven. Mladý Ampére, prožil téměř rok v hluboké depresi. Z otřesu se postupně dostal všestranným studiem kdy se zabýval jak matematikou a fyzikou, tak též botanikou a starověkými jazyky. V té době již ovládal kromě latiny též italštinu a řečtinu. V letech 1796—1801 byl soukromým učitelem matematiky, chemie a jazyků v Lyonu. V roce 1802 byl jmenován profesorem fyziky a chemie v Burgu. V té době uveřejnil svoji první vědeckou práci „Úvod do matematické teorie her“. Tento spis si získal velké uznání mezi tehdejšími kapacitami a na jejich doporučení získal, Ampére profesuru matematiky, fyziky a astronomie na lyceu v Lyonu.
V roce 1803 zemřela po roční nemoci na tuberkulózu jeho manželka a Ampére stejně jako po smrti otce upadl do hluboké beznaděje. Ale tak jako před deseti lety ho z letargie vysvobodilo všestranné studium. Ze žalu a náboženského mysticismu ho vytrhly fyzikální pokusy, které začal provádět na půdě pařížské Polytechniky. Na této škole se stal Ampére v roce 1804 repetitorem, v roce 1807 profesorem matematiky a v roce 1808 generálním inspektorem.
Ampére byl v té době hlavně matematikem, věnoval se teorii pravděpodobnosti, matematické analýze a dalším oborům. Matematickými metodami řešil některé problémy z optiky a teorie plynů. V roce 1814 byl jmenován členem pařížské Akademie věd. V té době byl již uznávaný a slavný. Stal se Rytířem Čestné legie , získal členství v řadě učených společností v celé Evropě a dokonce v době napoleonských válek byl jmenován členem londýnské Královské společnosti.
Prakticky celý svůj život Ampére působil na pařížské Polytechnice. Byl matematik, ale svou proslulost získal v nauce o elektřině. Podnícen experimenty dánského fyzika H.Ch.Oersteda, který objevil silové působení proudovodiče na magnetku, již dva měsíce potom podal teoretické vysvětlení. Toto pravidlo známé jako pravidlo pravé ruky zajistilo Ampérovi místo v dějinách fyziky. On ale nezůstal u této formulace a vypracoval matematicky přesnou teorii nového poznatku. Tím položil základ nové oblasti fyziky tzv. elektrodynamiky.
Ampérův soustavný zájem o elektromagnetismus skončil v roce 1826 vydáním souhrnného díla „Teorie elektromagnetických jevů vyvozená výlučně z pokusu“. Tato práce byla shrnutím jeho pokusů a byla inspirací a ukázkou stylu vědeckého bádání.
Po roce 1827 obrátil, Ampére svůj zájem nejen zpět k matematice, ale zabýval se též jazykovědou, historií, botanikou a zoologií. Psal verše a obsáhlá filozofická pojednání o vztahu náboženství a rozumu. Rozpracoval dílo „Pokus o filozofii věd, aneb analytický výklad přirozené klasifikace všech lidských poznatků“. V tomto díle předložil přirozenou klasifikaci věd, ve které zahrnul a zhodnotil celé vědění evropské civilizace do počátku 19. století.
Po roce 1830 se stal Ampére členem mnoha vědeckých společností celé Evropy. Přes zhoršující se zdraví pracoval dál na pařížské polytechnice. Stále častěji se však začínala ozývat bolest v srdeční krajině a přidaly se i dýchací obtíže. Začátkem léta roku 1836 odjel na inspekční cestu do Marseille, kde se jeho stav prudce zhoršil.Daleko od své rodiny a přátel zemřel A.M.Ampére v takové finanční tísni, že jeho dcera Albína měla potíže s úhradou jeho pobytu v nemocnici i s výdaji na pohřeb. Pohřben byl v Marseille a na jeho náhrobek napsali: „Byl tak dobrý a tak prostý, jako byl velký“.
V roce 1869 byly pozůstatky A.M.Ampéra slavnostně přeneseny z Marseille do Paříže a pohřbeny na Montmartreském hřbitově. V roce 1881 navrhl První mezinárodní elektrotechnický kongres, konaný v Paříži, nazvat základní jednotku pro proud po Ampérovi.Tato jednotka je trvalou připomínkou jeho přínosu a osobnosti.
Na obrázku je znázorněn princip tzv. proudové váhy používané pro definici jednotky proudu tedy ampéru.Měření vychází ze vztahu pro silové působení mezi vodiči jimiž protékají proudy.Síla je vyvažována přesným závažím.Vodiče jsou zastoupeny dvěma pevnými a jednou pohyblivou cívkouzavěšenou na vahadle.
