Isaac Newton

            Jako chudý žák si pobyt v koleji odpracovává posluhami při jídle a drobnými pracemi pro starší studenty. Navštěvuje přednášky a hodně čte. Stránky jeho deníku se plní poznámkami z matematiky, mechaniky a optiky. Hromady  knih  zvládá  víceméně  jako  samouk. Kromě matematiky a fyziky se zabývá též studiem teologie, biblické historie a starých jazyků.

            V té době dochází k významným změnám v anglické společnosti. Je to období revoluce a zpětné restaurace monarchie. Anglie prochází změnami, které kladou základy budoucí koloniální velmoci. Rozvoj   průmyslu  si  vyžaduje  i  rozvoj  vědy a jejího praktického využití. V této době přichází na univerzitu významný činitel, profesor Izák Barrow, který ovlivní činnost školy  v  progresivním  duchu  a  který  má  vliv  na  mladého  Newtona. Ten se zaměřuje hlavně na studium matematiky a fyziky. Roku 1665 propuká v Anglii vlna moru a student Newton před ní uniká na venkov do rodné vesnice. Zde po dobu dvou let promýšlí   poznatky, které načerpal. V této době se pomalu rodí  myšlenky,  jež posunou matematiku a fyziku výrazně kupředu. Významné uznání přinese Newtonovi nová konstrukce dalekohledu z roku 1668. Na základě tohoto úspěchu je v roce 1672 přijat do nedávno založené Royal Society, v jejímž časopise publikuje objevnou „Novou teorii světla a barev“.  Newton se vrací do Cambridge a musí řešit velké dilema. Má dokončit studium a vrátit se a farmařit, dostát slovu danému roku 1661 slečně Storeyové, velké a pravděpodobně jediné lásce? Ne, nestalo se tak. V roce 1665 se stal bakalářem, o tři roky  později  mistrem. Je zvolen členem Trinity College, roku 1669 jmenován profesorem a přejímá lucasovskou katedru.

            Dalších dvacet let tráví v pracovně a laboratoři. Jakkoli publikuje málo, jeho věhlas se šíří díky rozsáhlé korespondenci. V roce 1704 vychází jeho převratná „Optika“. Jen v osmnáctém století vyjde jedenáctkrát. V té době se rodí jedno z nejvýznamnějších vědeckých děl, Philosophiae  naturalis principia mathematica.Z té doby pochází i historka o jablku, které mu spadlo na hlavu a přivedlo ho tak k teorii gravitace. Odezva vědeckého světa: rozpaky i otevřené nepřátelství.

            Ve svých pětačtyřiceti letech má nejvýznamnější práci za sebou. Svůj zájem přenáší na chemii ale též na historii a teologii.V té době se začíná účastnit i veřejného života. Je autorem memoranda proti pokusům krále Jakuba II. vybudovat v Cambridgi katolickou kolej. Roku 1689 zasedá v nově svolaném parlamentu. Je v blízkém vztahu se svým bývalým žákem a nyní úspěšným politikem Charlesem Montaguem. Po roce je parlament rozpuštěn a Newton se vrací do Cambridge. V této době prožívá  období  únavy a duševní pasivity. Připadá si nedoceněný. Z této krize jej dostane  přítel  Montague ,  který mu dopomůže ke jmenování správcem nové mincovny. Jeho plat se zvýší pětinásobně.

            Konec vědeckého bádání? Nikoliv. Dokončuje a připravuje k tisku dosud nepublikované fyzikální rukopisy, dává k disposici své výsledky v oblasti infinitesimálního počtu. Připravuje druhé, rozšířené vydání Principií, sklízí pocty. Roku 1699 se stává jedním ze sedmi zahraničních členů pařížské Akademie. V roce 1703 je zvolen předsedou Royal Society. V roce 1706 je pasován na rytíře. Nezapomíná ale na vědu. Účastní se zpracování náplně nové katedry  astronomie, zasedá v námořní komisi, pomáhá mladým talentům a dále publikuje. Mnohé matematické práce vyjdou až po jeho smrti. Znovu se obrací k historii a teologii.

            Práce neubývá, sil však ano. Ze zdravotních důvodů se stěhuje do Kensingtonu a do Londýna dojíždí. Dne 2.března naposledy předsedá schůzi Royal Society. Domů se vrací nemocen, ztrácí vědomí. Umírá po krátkém zlepšení stavu 20.března 1727. S největšími poctami je pohřben ve Westminsterském opatství.